První půlkulaté :-)

Čas neúprosně letí a prý na dětech vidíme, jak stárneme. Já v posledních týdnech ve spojitosti s narozením synovce Danečka často vzpomínám, jaké to bylo, když se náš Áďa narodil....

před 5-ti lety.

 

Je to pravda, čas neúprosně běží, Áďa roste, jako z vody (o Elence raději psát ani nebudu), ale já zatím mám pocit, že nestárnu...cítím se snad nejlíp (jen sehnat práci a budu úplně spokojená).

Vím, že jednou se ten můj pocit nestárnutí změní, ale nehodlám na to myslet a chci si užívat toho, jak mi děti rostou před očima.

 

 

Otázka Áďového dortíku mi ležela v hlavě nějakou dobu...uvažovala jsem o dinosauří kostře, Áďa mluvil o Spidermanovi...až se dilema jednoho dne vyřešilo samo. A sice mým vtipem, že sice pro něj dárečky už doma máme, ale hledat je nemá cenu, protože jsem je zakopala na zahradě :-).

 

A bylo...budou na něj čekat v pískovišti a dort má posloužit jako plánek.   

 

 

K dozdobení jsem použila pendreky, bonbonky a další sladkosti, které mi ušetřily čas, protože jsem mohla pěkně vystřihovat a krájet a nikoliv složitě modelovat.

 

V pískovišti na dortíku na oslavence čeká malý dáreček taky.

 

Krásný horký den a já jdu zakopat dárečky :-).